Druha planeta smrti - Harrison Harry (первая книга .TXT) 📗
Z padacích dveří vykoukla mužská hlava. „Dole je voda, přímo se v ní brodíme.”
„Po nárazu některé ze spojů povolily,” odfrkl Jason. „Co sis myslel? Proto jsem tam dole nainstaloval čerpadla, a na palubě máme deset otroků navíc. A se dají do práce.”
„Je to den vítězství,” nafukoval se Hertug a radostným pohledem spočinul na svém zakrváceném meči. „Jak ty svině musí litovat, že na naši tvrz zaútočily!”
„Než dnešek skončí, budou toho litovat ještě víc,” řekl Jason. „Teď přistoupíme k závěrečné fázi. Ručíš za to, že tví muži vědí, co mají dělat?”
„Sám jsem jim to mnohokrát řekl a předal jsem jim archy s natištěnými rozkazy, které jsi připravil. Všechno čeká už jenom na signál. Kdy ho mám dát?”
„Už to nebude dlouho trvat. Ty zůstaneš na můstku, s rukou na parní píšale, a já jim pošlu ještě pár střel.”
Přesunul se do člunu a poslal několik zápalných speciálů na střechu, aby udržel burácející oheň při životě. Za nimi přišlo na řadu šest sedm kartáčových střel — kožených pytlů se solidně velkými kameny, které se po odpálení rozprskly — a vyčistil scénu od hasičů a vojáků, kteří byli tak nerozumní, že nezůstali v úkrytu. Pak znovu zpracovával těžkými kameny hradební zeď — rozbíjel ji ještě znatelněji — dokud se jeho zhoubné střely nedostaly k vodním vratům. Stačily čtyři zásahy a ze silných dřevěných desek se staly třísky a z vrat nefunkční troska. Cesta se otevřela. Jason zamával pažemi a vyskočil na bitevní plavidlo. Parní píst ala třikrát zaječela a čekající loďstvo Perssonoj vyrazilo k útoku.
Jelikož si Jason nemohl být jist, že by někdo jiný mohl odvést spolehlivou práci, působil nejen jako vrchní velitel útočících sil, ale dělal také nabíječe děla a dělostřelce, kapitána velitelského plavidla a spoustu dalších věcí — od neustálého přebíhání sem a tam ho bolely nohy. Vyšplhat na můstek Neohrožence ho za chvíli stálo spoustu námahy. Až když útočníci pronikli do pevnosti, mohl si odpočinout a nechat je, aby dokončili akci efektním krvežíznivým způsobem. Svou úlohu splnil — oslabil obranu a způsobil nepříteli značné ztráty — a nyní se utkají vojáci v boji muže proti muži, aby dovedli útok k úplnému vítězství.
Menší plavidla, poháněná plachtami a vesly, již urazila polovinu vzdálenosti k zdemolovaným hradbám, než se Neohroženec dal do pohybu, avšak díky svému parnímu pohonu je brzy dohonil. Útočící lodě rozevřely formaci a spěchající Neohroženec jí projel a zamířil k šikmo vychýleným zbytkům vodních vrat. Pancéřová příď do nich narazila, za doprovodu skřípotu je vytrhla ze závěsů — a Neohroženec se vřítil do přistávací nádrže za nimi. Přestože zpětný chod pracoval na plný výkon, loď se stále pohybovala vpřed, než narazila do přistávací plošiny, o níž se se zachvěním zarazila — ostrá příď se hluboko zařízla mezi piloty. Za nimi dorazili řvoucí Perssonoj a před nimi se vynořili bránící se Trozelligoj — ihned se rozpoutala bitva na život a na smrt. Hertugův šlechtický osobní strážce se pohyboval v prvních řadách, připraven chránit svého vůdce, který se vrhal do útoku.
Jason vytáhl z ochranného pouzdra pohotovostní láhev s domácky vyrobeným destilátem a dopřál si rychlý, povzbuzující doušek. Pak si nalil další dávku do pohárku, aby ji ve volnějším tempu vychutnal, a ze svého výhodného místa na můstku pozoroval bitvu.
Od prvního okamžiku, kdy se obě strany do sebe pustily, nebylo o výsledku bitvy pochyb. Obránci byli potlučeni, popáleni a přečísleni — a morálně zdecimováni. Zmohli se pouze na ústup, když Perssonoj přes pobořené hradby a vyvrácenými vodními vraty zaútočili. Nádvoří se rychle vyprázdnilo a boj se přesunul do hloubek tvrze — nastal čas, aby se Jason pustil do další části své úlohy.
Vyprázdnil pohárek, na levé rameno si připevnil ochranný štít a uchopil hvězdici, která se již tolik osvědčila. Ijale je někde uvnitř, tím si byl jist, a musí ji osvobodit dřív, než ji potká něco neblahého. Cítil za to děvče odpovědnost — jestli něco nepodnikne, Ijale se i v budoucnu bude potloukat s tlupou otroků po nehostinném pobřeží. A tak či onak, do této nepříjemné situace se dostala kvůli němu a on ji z ní musí bez nějaké újmy dostat. Pospíšil si na břeh.
Oheň na vlhké doškové střeše už zřejmě přestal hořet, aniž by kamenné budově způsobil nějaké další škody, ale kouř se dosud valil a v chodbách bylo plno štiplavého zápachu. Ve vstupní hale zůstala jen smrt — mrtvá těla a krev a jen několik zraněných. Jason kopnutím otevřel dveře a vydal se hlouběji do pevnosti. V prostorné jídelně se odehrávala závěrečná fáze boje proti hrstce obránců, ale Jason se jí vyhnul a vrazil do kuchyňských prostor. Zde byli pouze otroci, krčící se pod stoly, a vrchní kuchař, který ho napadl sekáčkem. Jason ho trhavým úderem hvězdicí odzbrojil — pohrozil mu, že zajde hroznou smrtí, jestli mu neřekne, kde se nachází Ijale. Kuchař odpovídal ochotně, držel si zakrvácenou paži, ale nic nevěděl. Otroci jen koktali strachem a nedalo se z nich nic kloudného dostat. Jason se vypravil dál.
Halasný řev a nepřetržitý třeskot ho přilákaly k dějišti poslední hlavní srážky, kterým byla zřejmě hlavní hala, osvětlená vysokými okny a ověšená prapory a trojúhelníkovými vlajkami. Teď, kdy se bojující strany přetlačovaly z jednoho místa na druhé, klouzaly v krvi a klopýtaly přes těla mrtvých a zraněných, proměnila se na jatka. Náhlý příval šípů z opačného konce haly bojující muže oddělil a ty, kteří útočili, donutil pozvednout štíty, aby se kryli.
Po místnosti se roztáhla řada těžkooděnců s ochrannými štíty a na jejím konci se utvořil hlouček bojovníků v pestřejší zbroji s drahokamy, nepochybně příslušníků samotného šlechtického rodu Trozelligoj. Stáli na vyvýšeném pódiu pro pořádání hostin, nyní zbaveném veškerého nábytku, a shlíželi přes hlavy bojujících postav pod sebou. Jeden z nich, když vstoupil, zahlédl Jasona a ukázal na něho mečem — současně něco rychle povídal ostatním. Pak k němu obrátili pozornost všichni a rozestoupili se.
Jason spatřil, že drží mezi sebou Ijale, pevně spoutanou a v řetězech, a že jeden z nich jí tiskne k hrudi meč. Posuňkem Jasona na tuto skutečnost upozornili a to, co tím chtěli sdělit, bylo zřejmé: neútočte, nebo ona zemře. Neměli tušení, co pro něho Ijale znamená, nebo zda pro něho vůbec něco znamená, ale zřejmě nabyli dojmu, že k ní má nějaký vztah. Nečekalo je nic než jistá smrt, takže stálo za to zkusit jakýkoli zoufalý tah.
Jasona se zmocnil sžíravý vztek a ten ho přiměl vyrazit vpřed. Samozřejmě věděl, že žádný kompromis už není možný — vítězství bylo na dosah ruky a každý pokus o dohodu mezi Hertugem a zoufalými Trozelligoj by skončil smrtí Ijale. Musí se k ní dostat!
Bránící vojáci odlétli stranou, když mezi ně zezadu skočil, aby se vrhl na ochrannou řadu těžkooděnců. Zasyčel šíp, těsně ho minul, ale ani si ho nevšiml — a už byl u nich. Zaútočil tak rychle a nečekaně, že vlivem jeho setrvačné hmotnosti těžkooděnci na okamžik ustoupili, a v rozestupu mezi dvěma štíty hvízdla jeho hvězdice, dopadla přímo na tvář pod přilbou. Svým štítem zachytil ránu mečem a vojáka, který ho napadl, srazil úderem k zemi. Jakmile se dostal za řadu těžkooděnců, nezdržoval se bojem a prodíral se dál, zatímco těžkooděnci se pokoušeli vytvořit sevřený útvar, aby mohli čelit nepříteli, který bez otálení využil Jasonova sebevražedného útoku ve svůj prospěch.
Na vyvýšeném pódiu byl mezi elitní skupinou ještě někdo, koho si Jason dosud nevšiml — zahlédl ho až teď, když zaútočil. Tím dotyčným byl zrádce Mikah! Stál vedle Ijale, které hrozila bezprostřední smrt, protože se k ní Jason sotva dostane včas. Meč se již snášel ke smrtelnému úderu.
Jen na zlomek okamžiku zahlédl Jason Mikaha, jak přiskakuje vpřed, chápe exekutora s mečem za ramena a strhává ho dozadu k zemi. Pak Jasona napadli ze všech stran a on musel ze všech sil bojovat o svůj život.
Nadějí moc neměl — jednu ku pěti až šesti — a všichni útočníci byli chráněni pancířem. A byli zoufalí. Avšak Jason nepotřeboval nad nimi zvítězit, stačilo mu, aby jim několik sekund vzdoroval, než se sem probijí jeho vojáci. A ti byli kousek za ním — slyšel jejich vítězný křik, když linie obránců padla. Zachytil úder meče na štít, dalšího útočníka odkopl a třetího srazil hvězdicí.
