První planeta smrti - Harrison Harry (книги полные версии бесплатно без регистрации .txt) 📗
Jason byl vždycky hrdý na to, že se udržuje v kondici, ale po prudkém běhu do schodů po probdělé noci sotva popadal dech a koupal se v potu. Kerk měl suché čelo a dýchal normálně, na něm se námaha nijak neprojevila.
Dospěli na druhou úroveň pro motorová vozidla, kde Kerk z pomalu stoupajících schodů sestoupil a pokynul Jasonovi, aby ho následoval. Když prošli východem na ulici, u chodníku před nimi zastavilo nějaké auto. Jason měl tolik zdravé soudnosti, že nesáhl po pistoli. Přesně v okamžiku, kdy dorazili k autu, řidič otevřel dveře a vystoupil. Kerk mu beze slova předal proužek papíru a vklouzl za volant. Jason stačil vskočit do auta o zlomek okamžiku dřív, než se rozjelo. Celá událost netrvala ani tři sekundy.
Řidiče zahlédl Jason v slabém světle jen zběžně, ale pochopil, o koho jde. Samozřejmě že ho nikdy předtím neviděl, ale poté, co poznal Kerka, nemohl nepoznat energické vystupování, typické pro rodilého Pyrrana.
„To, co jsi mu dal, byla stvrzenka od Elluse,” zkusil Jason.
„Samozřejmě. Tím je o loď a o náklad postaráno. Odlétnou z Cassylie a dostanou se do bezpečné vzdálenosti dřív, než se zjistí, že šek z kasina má Ellus. Ale teď se postarejme o sebe. Seznámím tě podrobně se svým plánem, abys pak nedělal žádné pitomosti. Proberu ho celý najednou, a když se budeš chtít na něco zeptat, zeptáš se, teprve až skončím.”
Rozkazovací tón zněl tak samozřejmě, že Jason proti své vůli nic nenamítal a poslušně naslouchal — i když vnitřně mu něco našeptávalo, aby se zasmál nad tím, jak rychle vzbudil dojem, že je neschopný.
Kerk se bez váhání zařadil do nepřetržitého zástupu dopravních prostředků mířících z města ke kosmodromu. Řídil spolehlivě a během jízdy hovořil.
„Ve městě se rozběhlo pátrání, ale my máme solidní náskok. Jsem přesvědčen, že Cassyliané nemají zájem na tom, aby jejich reputace v očích veřejnosti utrpěla, takže něco tak dramatického, jako je silniční zátaras, nezkusí. Ale na kosmodromu se to bude hemžit všemi agenty, které mají k dispozici. Je jim jasné, že jakmile se peníze dostanou z planety, budou navždy ztracené. Když se tedy pokusíme probít, budou přesvědčeni, že dosud máme hotovost u sebe. A loď s nákladem munice dostane bez problémů povolení k odletu.”
To Jasona téměř ohromilo. „Chceš říct, že budeme dělat volavky, co mají odvést pozornost od startu lodě?”
„Dalo by se to tak říct. Protože se však z této planety musíme dostat tak jako tak, neuškodí, když využijeme náš útěk jako kouřovou clonu. Teď drž klapačku, dokud neskončím, jak jsem už řekl. Ještě jednou mě přerušíš, a vyklopím tě na pankejt.”
Jason nepochyboval, že by to udělal. Soustředěně — a bez poznámek — naslouchal, když Kerk opakoval slovo od slova to, co již řekl, a když pokračoval:
„Brána pro služební vozy bude pravděpodobně dokořán a bude tam provoz. A spousta agentů bude v civilu. Snad by se nám podařilo dostati na přistávací plochu, aniž by nás poznali, i když o tom pochybuji. To není důležité. Projedeme bránou a zamíříme ke startovací rampě. Na Darkhanské chloubě, na kterou máme lístky, spustí siréna ohlašující dvě minuty do startu a začnou se odstavovat schody. Ve chvíli, kdy se dostaneme ke svým sedadlům, loď odstartuje.”
„To je všecko hezké,” neudržel se Jason, „ale co budou celou tu dobu dělat stráže?”
„Střílet po nás a po sobě navzájem. Za vzniklého zmatku se dostaneme na palubu.”
Taková odpověď Jasona nijak neuklidnila, ale zatím ji nekomentoval. „Dobrá, řekněme, že se skutečně na palubu dostaneme. Proč by pak prostě nezakázali start do doby, než nás vyvedou a postaví ke zdi?”
Kerk ho obdařil krátkým opovržlivým pohledem, ale ihned upřel oči opět na silnici. „Řekl jsem, že ta loď se jmenuje Darkhanská chlouba. Kdyby ses o tuto soustavu jen trochu zajímal, věděl bys, co to znamená. Cassylia a Darkhan jsou sesterské planety, ale v každém ohledu spolu soupeří. Není to ještě ani dvě stě let, kdy spolu vedly válku, v níž se málem zničily. Nyní, po zuby vyzbrojené, žijí vedle sebe v neutralitě, kterou se ani jedna z nich neodváží porušit. Ve chvíli, kdy vkročíme na palubu lodě, jsme na darkhanském území. Planety nemají mezi sebou dohodu o vydávání stíhaných osob. Cassylia po nás možná touží — ale ne zas tolik, aby kvůli nám rozpoutala další válku.”
Na další vysvětlování nebyl čas. Kerk náhle vybočil z řady spěchajících vozidel a zamířil k nadjezdu označenému POUZE PRO SLUŽEBNÍ VOZY. Jasonovi připadalo, že jsou jako nazí, když projížděli pod jasnými světly kosmodromu směrem ke střežené bráně.
Brána byla zavřená.
Z opačné strany k ní přijelo nějaké auto, a Kerk zpomalil tak, že jel téměř krokem. Jeden ze strážných si s řidičem druhého auta vyměnil pár slov, pak dal znamení obsluze u brány. Závorová vrata se začala vyklápět dovnitř a Kerk prudce sešlápl akcelerační pedál.
Všechno se odehrálo současně. Turbína zavyla, protáčející se kola na silnici zakvílela a auto nárazem rozhodilo bránu dokořán. Otevřená ústa strážných zahlédl Jason jen krátce a nezřetelně, pak smykem zabočili za roh budovy. Doprovodilo je několik výstřelů, ale všechny byly hodně nepřesné.
Zatímco jednou rukou řídil, druhou rukou sáhl Kerk pod palubní desku a vytáhl pistoli, přesně takovou nestvůru, jakou měl řemínky připoutanou ke své paži. „Vezmi si místo své tuhle,” řekl. „Střílí raketky s explozivními náboji. Dělá pekelný kravál. Netrap se mířením na nikoho — o to se postarám sám. Jen vyvolej trochu zmatku a donu je, aby se drželi zpátky. Nějak takhle.”
Vypálil jednu ránu z bočního okénka a podal pistoli Jasonovi ještě o něco dřív, než náboj vybuchl. Za ohlušující exploze vylétlo do vzduchu nákladní auto a kusy z něho se snášely jako déš na okolní automobily, jejichž řidiče přinutily k bezhlavému útěku.
Následovala bláznivá jízda jako ve strašidelném snu. Kerk jel, jako by chtěl sejít ze světa násilnou smrtí. Auta, která je pronásledovala, setřásl odbočováním na dvou kolech. Tak se prokličkovali téměř celou plochou kosmodromu, zanechávajíce za sebou stopu z kouřícího zmatku.
Pak pronásledování skončilo a před nimi se tyčila pouze štíhlá věžička Darkhanské chlouby.
Kolem dokola Chlouby byl natažen plot ze silného drátu — vyjadřoval málo přátelský postoj k mateřské planetě lodi. Brána byla zavřená a střežili ji vojáci s namířenými zbraněmi, připraveni zahájit palbu na přijíždějící auto. Kerk se ani nepokusil jim přiblížit, místo toho vymačkal z auta poslední zbytky energie a zamířil přímo na plot. „Kryj si obličej!” vykřikl.
Jason natáhl ruce před obličej, právě když vrazili do plotu.
Trhaný kov zaskřípal, plot se vyboulil, ale nepraskl. Jason vyletěl ze sedadla a narazil do měkké palubní desky. Uvědomil si, že jízda skončila, avšak to už Kerk otevřel zprohýbané dveře. Musel zahlédnout, jak Jason zakoulel očima, protože ho beze slova vytáhl ven a hodil na kapotu rozbitého auta.
„Přelez ohnutý plot a utíkej k lodi!” vykřikl.
Aby snad nebylo pochyb, co tím míní, předvedl Jasonovi vzornou ukázku tréninkového běhu. Člověk by neřekl, že někdo tak robustní jako Kerk umí tak rychle utíkat, ale Kerk uměl. Jason potřásl hlavou, aby se vzpamatoval, a nabral určitou rychlost, ale přesto se nedostal ani do poloviny cesty k lodi, když Kerk dorazil k nástupním schůdkům. Ty již byly od lodě odpojené, ale zděšený obsluhující personál s nimi přestal odjíždět, když po nich začal vybíhat vysoký Kerk.
Nahoře se Kerk obrátil a vystřelil na vojáky, kteří se hrnuli dovnitř otevřenou bránou. Vojáci zalehli, plížili se a palbu opětovali. Jen několik vystřelilo na postavu běžícího Jasona.
Scéna před Jasonem se odvíjela jako ve zpomaleném filmu. Kerk stojící nahoře na rampě chladnokrevně oplácel palbu, která se ozývala všude kolem. Do bezpečí se mohl dostat, stačilo jen projít kruhovým vchodem za sebou. Zůstával tam však jedině proto, aby kryl Jasona.
„Díky,” podařilo se Jasonovi vydechnout, když zdolal posledních pár schůdků pojízdného nástupiště. Proskočil vchodem a uvnitř lodě se zhroutil.
